Po dvou letech doma. Povím vám, to byla ale komedie. Říkám si, že kolikrát může být i hůř, ale to Angličanovi nevysvětlíte.
PRVNÍ DOJEM - louky, lesy, pole, neudržované domy, cesta samá díra, ožralí dědové s igelitkama plných lahváčů jedoucí na zrezivělých skládačkách z místní hospody, všude samý favorit nebo felda, polorozpadlý traktor atd.... tož co si budeme povídat, ustřižek jako z hororu.
RODINA - tak aby toho nebylo málo, předtvářka jako kráva. Ségra potoky slz, když nás uviděla, to víte, velká radost, ale né na moc dlouho. Miluju její speciální vlastnost urážet každého na potkání a "hlavně, že ona je nej", ale to je zase jiná story. Rodiče a prarodiče celkem v pohodě. Teda až na bábi z tátovy strany. Ta si klasicky nemohla odpustit komentář typu " od nás pro malou nic nedostaneš, protože pořád můžeš potratit a pak Ti těch věcí bude líto" ( pozn. 26. týden těhotenství ).
KAMARÁDI - k mému velkému překvapení " nikdo nemá čas " a zablokovat si chat na fejsbuku a jakože " nejsem doma a jsem neviditelný ". Tohle fakt miluju, rovnou řeknu, že nemám zájem se setkat... ale i tak děkuji všem těm, které jsem viděla, a že vás teda moc nebylo. DĚKUJU ! BYLO TO PRÍMA !!!!!! :))))
ALE
Ne všechno bylo tak černé.
JEDLO SE, PILO, ZPÍVALO.
Frgály, korbačíky, svíčková, guláš, langoše, štraberske plněné uši, dědův domácí med, pivo, slivovička, tátova ukrajinská vodka, chlebíčky, zakusky a ja nevím co ještě ! Bylo toho moc a všechno moc moc chutnalo, prej hlavně slivovica :) Tu si můj milý dovezl i zpátky domů a šetří na horší časy.
A TAKY NĚCO MÁLO O POŽÁDÁNÍ O RUKU - můj drahý přítel nikdy neztrácí smysl pro humor. Tentokrát se rozhodl, že se prostě musíme zasnoubit, ale protože nemluví česky, tak mi nemůže koupit prstýnek. Čili, to znamená, že musíme do obchodu oba.... tak jsme šli. Vyzkoušela jsem si a vybrala, Dan poděkoval hezky česky panu prodavači " gekuju pekné, pane" , zaplatil a rozloučil se rázným " čau " . :))) No a prýže ho mám vzít na nějaké pěkné místo, aby mi mohl prstýnek dát. No takže ve skratce, žádné překvápko, ale bylo to od srdce a z lásky :) Já ho prostě miluju.
Tak a zpátky zase až za dlouho.... máme prcka v břiše, musíme počkat, až trochu povyroste... snad ta navštěva bude o něco lepší. TĚŠÍME SE.
