JAK JSME SLI NA CESKO SLOVENSKO POLSKE ROZMEZI A NEDOSLI !

Dovolena na dovolene. Tak nějak by se dal nazvat náš trip do Beskyd. 

 Nápad to byl vskutku dobry, vzal nás tam náš táta, ktery je vášnivý turista a co se týče turistiky - úplný profesionál. To vis, čerstvý vzduch, kopce, slunce, pálenka, příroda..... To je pro nás "anglany" úplný balzám na duši. Hlavne pro mě, pro mou valasskou krev !

 

Ale co chci říct. Jednoho rana se rozhodlo, ze se půjde na rozmezí CR SK a PL . Ja samozřejmě natěšená jako male dite, ze si udělám nejake ty selficka a par společných fotek u nejake hranční brány nebo tak neco. Touha vidět neco paradniho me hnala sedmi mílovými kroky kupředu. Ikdyz jsem mela moji desetikilovou lásku na zádech, venku přes třicet stupňů a nějakých deset km pred námi. 

Asi po šesti kilometrech všeci začali funět a uvažovat o cestě zpátky taxíkem ! No chápeš to ?! Hlavne taxik kdesi v lese v kotaroch ! :D naštěstí můj táta profik ty line zadky povzbudil a nakopl a došlo se až do Hrčavy. Náš děda, když viděl hospodu, tak vypálil z lesa jak raketa a z rázu ho nikde nebylo. Zbytek samozřejmě rychle za nim. 

Před hospodou cedule s nápisem "rozmezí 2km". Tak jsem si rikala, ze lupnu jedno male hrčavské a ten kousek uz dojdu. Jenomže chlapi lupli těch piv moc, trochu gořaly a bylo vymalováno - šlo se zpátky domu se slovy, ze uz v podstatě na rozmezí jsme......

Stary pohraniční prechod

Jak jsem zacala s PATCHWORKEM

Uz od ranne puberty jsem obdivovala "ty obrovské oboustrane deky" v amerických filmech. Ano, ty patchworkove. A kdy jindy, nez prave ted, je ten čas začít sít neco tak krásného.

 Po dlouhých hodinách sledování a čtení nejrůznějších tutorialu na internetu jsem se do toho pustila. A bez siciho stroje, pouze rukama. Řeknu vám..... MAZEC ! Ale stalo to za to. 

 Ted uz jsem se posunula trochu jinde. Nedavno jsem dostala masinu Janome. Jo, ty ručně dělané veci jsou sice pecka, ale sici stroj je sici stroj. Vse to jde asi tak stokrát rychleji.

 Největší vzor je pro me ceska patchworkarka Misa ( www.misinpatchwork.cz ), která zije v Londýně. Tak snad se jednou potkáme a neco se od ni naučím. 

 Porad se jsem v začátcích a snažím se naučit co nejvíce. Mrkni na neco z me zacatečnické tvorby.  

MEET EFFIE

ZDAR !

 Uz je tomu par let.... Ano, zase jsem zlenivela.... Z malého miminka uz mame velkou slecnu, poradne rozmazlenou, musím přiznat. Je ji rok a pul. Jak dlouho jsem tu nic nenapsala ?! To dite mi dalo zabrat ! Jsem na vse sama a na nějaký blog jsem nemela ani pomyšlení !

 Ale ted uz by to mohlo byt lepsi. Chci to rozjet do jiných rozmeru, tak snad !!!!! Posílám par obrazku te naši princezny :))))

S ANGLIČANEM NA VALAŠSKO

 

Po dvou letech doma. Povím vám, to byla ale komedie. Říkám si, že kolikrát může být i hůř, ale to Angličanovi nevysvětlíte. 

PRVNÍ DOJEM - louky, lesy, pole, neudržované domy, cesta samá díra, ožralí dědové s igelitkama plných lahváčů jedoucí na zrezivělých skládačkách z místní hospody, všude samý favorit nebo felda, polorozpadlý traktor atd.... tož co si budeme povídat, ustřižek jako z hororu.

RODINA - tak aby toho nebylo málo, předtvářka jako kráva. Ségra potoky slz, když nás uviděla, to víte, velká radost, ale né na moc dlouho. Miluju její speciální vlastnost urážet každého na potkání a "hlavně, že ona je nej", ale to je zase jiná story. Rodiče a prarodiče celkem v pohodě. Teda až na bábi z tátovy strany. Ta si klasicky nemohla odpustit komentář typu " od nás pro malou nic nedostaneš, protože pořád můžeš potratit a pak Ti těch věcí bude líto" ( pozn. 26. týden těhotenství ).

KAMARÁDI - k mému velkému překvapení " nikdo nemá čas " a zablokovat si chat na fejsbuku a jakože " nejsem doma a jsem neviditelný ".  Tohle fakt miluju, rovnou řeknu, že nemám zájem se setkat... ale i tak děkuji všem těm, které jsem viděla, a že vás teda moc nebylo. DĚKUJU ! BYLO TO PRÍMA !!!!!! :))))

ALE

Ne všechno bylo tak černé. 

JEDLO SE, PILO, ZPÍVALO.

Frgály, korbačíky, svíčková, guláš, langoše, štraberske plněné uši, dědův domácí med, pivo, slivovička, tátova ukrajinská vodka, chlebíčky, zakusky a ja nevím co ještě ! Bylo toho moc a všechno moc moc chutnalo, prej hlavně slivovica :) Tu si můj milý dovezl i zpátky domů a šetří na horší časy.

A TAKY NĚCO MÁLO O POŽÁDÁNÍ O RUKU - můj drahý přítel nikdy neztrácí smysl pro humor. Tentokrát se rozhodl, že se prostě musíme zasnoubit, ale protože nemluví česky, tak mi nemůže koupit prstýnek. Čili, to znamená, že musíme do obchodu oba.... tak jsme šli. Vyzkoušela jsem si a vybrala, Dan poděkoval hezky česky panu prodavači " gekuju pekné, pane" , zaplatil a rozloučil se rázným " čau " . :))) No a prýže ho mám vzít na nějaké pěkné místo, aby mi mohl prstýnek dát. No takže ve skratce, žádné překvápko, ale bylo to od srdce a z lásky :) Já ho prostě miluju.

Tak a zpátky zase až za dlouho.... máme prcka v břiše, musíme počkat, až trochu povyroste... snad ta navštěva bude o něco lepší. TĚŠÍME SE. 

Straší nám v bytě anebo v mé hlavě ?!

POMOC !
Propadám panice....
Vím, ze ženské v tehotenstvi dělají mnoho divných veci, ktere by za normálních okolnosti nikdy neudelaly, ale .... !
1. Colu nepiju
2. Nejim bramburky s příchutí soli a octu
3. Nikdy jsem nebyla namesicna

Tak odkud se vzala samostatne ne prodejna  plechovka Coly z multipacku a balíček nechutnych bramburku v me posteli ve dvě rano ?!
Další věc - spím naha.... Je dost možné, ze jsem si namesicna odcestovala do baru přes cestu, ale takhle ?!
Pritel je na nocni v praci, Colu také nepije, nikdy by preslazeny drink domu nedonesl. Ovsem za optani nic nedám.
Volam mu... A dozvídám se, ze si z nej dělám srandu ja a ze se ho snažím jen vystrasit, v podstatě jako vždycky.
Moje hormonální výkyvy jsou na místě a běžný rozhovor se obrací v hádku....
Tak jakoze super no....
Jsem za debila a uplne k smrti vystrašena sama doma.
Musím zkusit usnout.

Druhy den radši ani nevylezam z baraku. Představa, ze jsem nahanela nekoho po noci v ulicích jen v Evině rouše me fakt děsí ! Tyjo , no dobry trapas !
Můj drahy přichází rano domu a na stole chipsy a cola....
Asi začíná věřit...
Udělá pro me jednu věc a to, ze jde omrknout všechny  bary a obchody v okoli a zjistit, kde mají Colu  v multipacku.
Nikde nic.
Záhada nevyresena.
Dan mi zabavuje klíče, další noc me doma zamyka a přikazuje mi, ať se laskave na spani oblikam :)))

Neštěstí ve štěstí

.... Tak jsem se zase par měsíců nedokopala napsat ani radek o tom, co vsechno se změnilo. Není to tím, ze bych neměla čas, spis naopak... Cele dny ležím s depresema v posteli a mam vetřelce v břiše ! Ok, pojďme si tedy shrnout, co pěkného a ne pěkného me v Anglii potkalo.
 V květnu jsem úspěšně absolvovala pohovor do soukromé nemocnice na pozici zdravotnického asistenta. Jo, prace snu v Anglii! Tak jsem na sebe byla pyšná, ze jsem se konečně pohnula nejakym směrem a nejsem jen levna pracovní sila jako většina nǎsincu.
 První tyden byl docela hekticky. Byla jsem celkem zmatená, asi snad ze všeho. Nemocnice jak bludiste, jména všech lidi okolo celkem nezapamatovatelne a to radši ani nemluvím o mých rasistických anglických kolegynkach, ktere mi jasne dávaly na jevo, ze stredoevropanka není vítána. Tak jsem chodila s brekem domu, ze radši budu delnikem za minimalni mzdu, než byt v tom domě hrůzy. Ale můj muž, ze ne, ze to musím vydržet, ze to bude dobrý.... Znáte to, chlap vás proste nepochopí a chce pro vás udelat to nejlepší, ale když on sám je Angličan, tak to je těžko. Myslel si, ze to je jenom v my hlavě, ze me nikdo nemá rad.
 Asi po třech týdnech mi začalo byt špatně, přestala jsem jist, břicho nafoukly jak balon, zvýšené teploty a pozdeji i zvracení a zácpa. V duchu jsem si říkala, ze je to určitě psychické a mela jsem šílenou radost, ze nemusím jít do prace ( pozn. za celou dobu tady jsem nemarodila ) a valila jsem rychle k doktorovi. Tam nevěděli co semnou. Všechny výsledky negativni. Tak ne asi :) No... Nechali me par dni doma, ja samozřejmě obrovská radost, ale kupodivu se můj stav nelepsil. To uz mi bylo fakt divny, tak jsem jeden večer musela na pohotovost. Nechali si me přes noc na lůžku a ve čtyři hodiny rano na ultrazvuku v děloze osmitydenni zárodek s bijícím srdickem!!!!
 To víte, velká radost a velký prekvapko, zvlášť, když vám asi tak šest let vtloukali do hlavy, ze jste neplodna. Jenomže ne vsechno hezky ma i hezky konec. V práci jsem musela oznámit, ze jsem těhotná, kvůli zvedání těžkých lidi z posteli a kvůli dalším vecem. A tím jsem skončila!!!!! Sice jsem stále zaměstnana, ale uz mi nikdo nezavolal ohledně smen.
 Na jednu stranu jsem rada, ze jsem z pekla pryč, ale na druhou, situace bez prace přináší mnoho komplikaci. Dnešním dnem si užívám 18. Tydne tehu .... Cele dny se válím doma a nic nedělám, našla jsem si jen tři hodiny tydne úklid na staré farmě u moc hodných lidi. Můj drahy maka jak
mezek, aby jsme to zvládli a ja sama - bez nej, bez kamosek - kynu v malým bytě na předměstí Bristolu.

Na čaj do Walesu

Čauky mňauky !

  Tak co, jak užíváte květnové dny? Británie je celkem slunecna a začíná byt poradně parno. Vcera jsem byla ve Walesu. To byla pohoda! Nemam to moc daleko, asi pul hodinky autem, tak jsem si řekla, ze si naberu casaky a mou novou knihu THE SHOCK OF THE FALL a stavím se do chráněné přírodní rezervace na čaj :)) 

 Jo, to víte je to krásná země. Všude pasoucí se krávy a ovce, který na zavolání přijdou a nechaj se hladit hodiny, obrovské zelené a rozkvetle louky,  desítky starých farem, pobřeží, klid, no proste absolutní relax. Pro takovéto chvíle bych zabíjela. 

  V rezervaci jsem byla snad jediná mladá osoba... Šrotovalo mi v hlavě, jestli jsem úplně jebnuta, či co.  To  jakoze tady nikdo mlady nemá rad přírodu? Nebo snad jen zájezd důchodců ? Asi po pul hodině chození a hledání orchidejove louky ( přičemž jsem žádnou orchidej nenašla ), jsem to vzdala a šla si dat do kavárny anglickej čaj, koláč a nakonec domácí zmrzlinu z nedaleké farmy. A v kavárně zase samej důchodce !!!! Kavárna jinak úplně super.... Uprostred jakéhosi jezírka, všude rakos, různé druhy kachen a ptáku.... No nic, rozhodla jsem se pokračovat v kraso jízdě. 

  Po mých toulkach v parku o rozloze asi 10 x 6 kilometru jsem začala potkávat skupinky lidi, řekla bych neco jako typ "NATIONAL GEOGRAPHIC" oblečených v ryze přírodních barvách s kloboukama na hlavě a obrovskýma fotakama  a dalekohledama pozorujice ptactvo a nevím co vsechno. Chápeš, ja na sobě bílé triko s květinami, džínové šortky a airmaxy, místo fotaku můj zastaralej iPhone...  Tak a je to jasny, jsem magor a jsem hlavne asi uz stará, ze lozim po takovejhle vyletech a nesedím v zaprasenym baru s jukeboxem, kde si pustis song od Lady Gaga za pět kaček desetkrát za večer, s pivem a canabisem a s bandou ozralejch kamosu, tak jako kdysi za mlada o weekendech v Česku.

  Řekla jsem si, ze radši půjdu..... Nejsem nějak ve své kůži. Na poslední chvíli jsem ještě potkala nějaké dva starší pány, biology, kteří nahaneli kukačky. Jsem člověk přátelsky a mírumilovny a dala jsem se s nimi do reci. Zeptala jsem se, jestli neco v těch korunách stromu vidí a oni řekli, ze jo ať se jdu podívat na fotky a ať jsem chvilku potichu, ze je tam kukacka. Začali dělat takové ty kukaččí zvuky pomoci rukou - úplně profesionálně teda :D a kukacka vyletla, protože si myslela, ze je tam někde druha. Jakoze sranda docela. 

  Tak dobrý, nechala jsem se trochu unést. Hezky den přeju a jeďte do Walesu, stojí to za to :)