Ha... Za těžce vydelany prachy jsem si koupila telefon, dala do kupy svuj stary notas a ted uz nedělám nic jinyho, nez jen chodim do prace, jím a čumím do pocitace ... Hotovo! Každy rano po noční směně zkoušim napsat par řádku... Znáte to... Snídaně, káva, čaj, hruba deka, v kline ohrevna lahev a blog... Takhle to je stále dokola, dokud neusnu a vlastne ja uz kvůli tomu ani nespim....
Chudák Daniel, uplne na nej kašlu... Vždy je to "jo, počkej chvíli, jeste musim dopsat tohle" a z chvíle je hodina. Přičemž vám se to zda jako pět minut. Další věc jsou domácí povinnosti. Nikdy nestihnu udělat to, co musim. Takže obcas byt vypada jak u prasat :D No jo, kdyz ja vůbec přeci nemam cas. A taky přetahuju přestávky v praci, protože jsem si natahla BLOGGERA do iPhonu a volnou půlhodinu ( v mem případe 45 minut ) trávím vymýšlením co a jak udělat, vylepšit atd. To je furt nejaky mazani, prepisovani, obcas se to neulozi, tak znovu a znovu. Ja vim, jsem teprve na zacatku, ale ja přeci musim mít blog co nejvic nejpeknejsi a bohatý na články ( v budoucnu ).
Je tu někdo stejný jako ja ? Nebo jsem vázne dement ?! No však jen počkej, Kateřino, ty jeste na to do platis .... A tak uvazuju, jestli rozjetej blog dokáže nejak ovlivnit vas život?! A co kdyz ja mam v Anglii nudnej zivot, bez kamaradu, bez konicku a timto si to nejak nahrazuju ? Nevim, nevim....
Žádné komentáře:
Okomentovat